Kalendář 2008
Vážení učitelé půstu,
končí rok 2007, čeká nás nový kalendář v roce 2008 a s ním jako každý rok, noví žáčci půstu, kteří se za jeho pomoci pokusí dosáhnout 40tky. Rok 2007 přinesl mnoho nových žáčků. Někteří z nich, se mohou pochlubit výraznými úspěchy jak na poli půstu, úspěchy způsobenými promítnutím půstovních poznatků do běžného každodenního života. Všichni lidé, kteří čtou tyto řádky, se tady na Zemi sešli v jedno časové období odžít si zde svůj život o samotě, nebo v menší či větší společnosti podle toho, jak si každý sám svobodně zvolil. Jak již zde bylo xkrát řečeno, nejvyšší hodnotu skutku jaký může člověk udělat, je pomoc druhému člověku na cestě ven z kolotoče zrození aneb jak říkají někteří zástupci církví, o osvobození duše.

  Poďme se tedy podívat, jak  se věci okolo tohoto tématu  měly v průběhu roku 2007 a čeho je potřeba dbát a vyvarovat se v půstovním roce  2008.  Osvobození duše (spasení, záchrana atd atd..) název je poplatný skupině lidí propagujících cestu k volnosti kterou a každou,  můžeme na Zemi  přelepit nálepkou " náboženství, sekta, bratrství, víra".   Pohledem z dálky, či z venku, je všem těmto skupinám možno přisoudit společného jmenovatele. Je jím snaha pomoci lidem, kteří pochopili, že nad materiálním  prostředím se asi nachází i jiné, s mnohem vyšší hodnotou. Druhým pohledem je  pak efektivita práce, jakou tato společenství pracují. Dle Zákona přírody je věc velmi jednoduchá.  Dobrá skupina (náboženství, sekta, vyznání atd) funguje po tisíciletí bez omezení - ohledu na pozemský čas  na stejných základech a na stejném původním učení směřujícím k pochopení Zákona. Špatné náboženství vydrží pak sotva pár desetiletí max  po dobu života  jeho zakladatele.
Pozorujeme li dění v těchto skupinách pozorně, můžeme si všimnout jednoho základního pravidla. Je jím proces přijímání nových členů do společenství. Nebudu to dlouho rozebírat, napíšu pouze závěr mého pozorování: Čím vyšší a čistější společenství a čím vyšší pravdy na cestě k pochopení Zákona společenství poskytuje, tím větší překážky musí žák k jejich získání překonat. Z druhé strany je pak možno říci:  Ve společenství, kde je žák k víře nucen přímo nebo šikovnými oklikami, se stane pouhou výrobní silou či výrobním prostředkem k naplnění úplně jiných cílů společnosti inzerující pomoc na cestě k nejvyššímu cíli.   Přineseno na podnosu a jednoduše řečeno, touha po osvobození je u každého člověka jen jedna.  Záleží jen a jen na každém člověku, do rukou jaké společnosti se, nebo lépe řečeno svůj život svěří, nebo zda si raději pomůže sám.  Vytěžením předcházejících řádků tedy získáme jasný závěr : Na Zemi existují  náboženské  skupiny, které svoje ovečky ke své víře pod různými záminkami verbují a následně ke své víře opět pod pod různými záminkami celoživotně uváží. Na druhé straně pak skupiny, které si velmi pozorně svoje žáky vybírají, před přijetím je vystavují velmi tvrdým zkouškám a v průběhu výuky pak i malé pochybení znamená okamžité ukončení výuky. 

    Výše uvedené řádky nejsou ničím jiným, než úvodníkem k největšímu problému učitelů v uplynulém roce 2007. Koho ve svém okolí učit a koho ne?? Kdy je moje snaha jako učitele půstu efektivním využitím mého času ve prospěch druhého člověka a kdy je to pouhá ztráta času? Pokud chce učitel půstu pracovat ve svém okolí opravdu efektivně  a na konci roku chce vidět co nejvíce plodů své činnosti, potom si musí  VELMI dobře rozmyslet, komu se bude věnovat a komu ne. Jak říkávaly babičky, střední cesta je zlatá... Nebudu tedy zde nabádat k nesmyslné inzerci půstu jakoukoliv cestou a na druhé straně ani k týrání adepta klečením na schodech po dobu několika dní v kuse. Jak už zde bylo mnohokrát uvedeno, všeobecná propagace půstu na veřejnosti je kontraproduktivní a veřejná diskuze o půstu s lidmi, kteří jej nikdy nezkusili, nemá žádný smysl. Nejlepším řešením je tedy čekat, koho za mnou Bůh pošle dle pořekadla  "Dělej  a uč se dál, další učitel se brzo a vždy najde".  Když žák přijde, učitel má plné právo si vybrat. Říci ano nebo ne hned, nebo s odpovědí počkat a žáka podrobit zkoušce. Často za učitelem žák přijde ještě dříve, než vůbec ví, že učitelem půstu je právě on. Pojmy jako "boží mlýny, karma, kosmické vztahy atd.."  vysvětlují, proč je žák podvědomě k učiteli přitahován jakoby magnetem.   Pokud tento případ nastane, používám s oblibou dvě varianty. Pokud se vyznám v žáčkově  okolí, pošlu ho za jeho kamarádem či známým, ať se ho optá, zda nezná někoho, kdo učí půst.   "Známému"   pak oznámím, že za ním žáček přijde a bude chtít vědět kdo učí půst, že ho klidně může poslat :)  Podle času který uplyne  od poslaní žáčka ke známému, je pak možno lehce posoudit, jak velký má žáček o půst zájem.  Když v okolí žáka nikoho neznám, pošlu jej na pust.cz ať si jej prostuduje a pak se mi ozve.. Takovéto testování je velmi účinné a jistě uznáte, že pro obě strany  také  velmi zábavné, když žáček odhalí, kdo je oním učitelem:)  Pokud už mě žáček jako učitele půstu zná, je cesta "standartní": Dám mu zdroje literatury, svoji knihu a přijď, až budeš mít nastudováno - zatím se pokoušej o jedničky.  Velký pozor je potřeba dávat na lidi, kteří to na Vás zkoušejí podfukem že mají nastudováno nebo jen výmluvou, že studují, ale ještě se k věci nedostali a potřebují se optat na jednu základní věc, která je v knize popsána a opsána 100x dokola.  Babičky říkávaly, dáš čertu prst, sebere Ti celou ruku.  Odpoví li učitel  jednou, budou následovat další otázky a nakonec může klidně očekávat požadavek,  zda by se nemohl postit za žáka:) Takovéto jednání je pouhou ztrátou času kdy se učitel mohl věnovat vlastnímu sebevzdělání, nebo jinému žákovi. Bohužel, za svou dlouholetou praxi  jsem  se setkal i s doslovným nucením k podání informací o půstu formou psychického nátlaku - hysterií a pláčem. Když žáček ani tak neuspěl, uchýlil se ke stížnostem a  pomluvám toho špatnýho učitele u ostatních žáků.......

    Když dospělý jedná jako dítě, je téměř jisté, že v tomto životě toho v půstu moc nedokáže... ..  Tím se dostáváme k dalšímu problému roku 2007 - děti a jejich vedení k půstu. Stále častěji mě kontaktují rodiče nemocných dětí, kteří sice půstu věří,ale sami jej niky nezkusili, protože půst neznali.  V tomto případě  přichází v  úvahu dvě varianty komunikace s dítětem: Buď přímo, nebo složitěji, prostřednictvím rodičů. Zde je potřeba dávat velký pozor a opatrně informace o výsledcích a postupu prověřovat. Často se stává, že rodiče pokyny infiltrují vlastními špatnými názory a závěry a také výsledky trochu přibarví, aby to nevypadalo tak blbě, když to či ono nedodrželi nebo nedokázali u dítěte zajistit či prosadit.  Je potřeba si uvědomit, že nejčastější příčinou nemoci dítěte je právě a jen nesprávné prostředí, které vytvořili právě rodiče.. Proto u dětí s půstem pozor pozor a ještě jednou pozor!!  Akce musí přinést předpokládanou reakci. Pokud tomu tak není, je potřeba hledat příčinu tak dlouho, dokud se ji nepodaří odhalit a odstranit. Pokud se to nedaří, je potřeba s dítětem navázat přímý kontakt. Pokud je malé,  osobními návštěvami, když je větší, stačí třeba telefonem nebo  mailem. Dalším nemalým problémem je, že učitel půstu by měl zajistit změny v nesprávných rituálech rodiny dítěte. Jídlo, druh a přístup dítěte k němu,  spaní - kvalita a délka. Škola - zrušit snídaně a svačiny, zjistit jaké dítě dostává obědy atd... Ať je situace jakákoliv, je vždy nejlepším řešením pokusit se dostat na cestu půstu jednoho z rodičů dítěte. Samozřejmě  toho rodiče, u kterého  jsou větší předpoklady. Už jen zavedení jednoho dne půstu v týdnu pro dítě s jedním z rodičů, udělá v rodině citelné  změny a přinese hmatatelné výsledky.

    Tolik krátce o dvou největších problémech, se kterými se učitelé potýkali v minulém roce. Přeji všem učitelům půstu mnoho úspěchů v Novém kalendářním i půstovním roce 2008.